close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zápisky na papíře, den 11.

11. listopadu 2015 v 19:00 | tristitia
Dnešek je vážně zvláštní.
Od rána jsem skoro s nikým nepromluvila, což by ovšem nebylo až tak zvláštní...
Vlastně na jediné, na co se mě ptali bylo, co mi je.
"Co ti je?"
"Není mi dobře..." zněla pokaždé odpoveď.
"Bolí tě hlava? Břicho?"
Ano.
Vlastně mě bolí břicho a hlava mě snad nikdy nebolela víc, ale to je to nejmenší. Je mi špatně psychicky.
Moje spolubydlící Klaudie se mě pořád dokola ptala, jestli jsem na ni naštvaná, nebo jestli se to alespoň týká jí...
Snažila jsem se jí říct, že kvůli ní to opravdu není, ale nevím, jestli mi z úst vyšla opravdu slova, nebo to znělo jako něco naprosto nesrozumitelného. Vážně netuším.
"Týká se to někoho tady?" ptala se.
Bezva, možná jsem přece jenom ze sebe dokázala vyloudit alespoň jedno slovo. Jak jsem jí ale měla odpoveď na tohle? Tyká se to někoho tady? No samozřejmě, že ano. Týká se to mě.
Týká se to mých myšlenek.
To je to doopravdy tak vážné, že musím brát léky?
Léky?
Vážně?
Nepotřebuju léky. Potřebuju s někým mluvit, potřebuju někoho, kdo tohle všechno pochopí a ne být zavřená v místnostmi s lidmi, kteří si mé problémy nedokážou ani představit.
Do pokoje vběhne nějaká holka a zeptá se mě, jestli chci jít taky zpívat. Jenom zavrtím hlavou, že nechci.
Chodbou se šíří hudba. To poslední, co bych v tuhle chvíli chtěla dělat, je zpívat.
Najednou všechny tóny kytary odezněly a začala živá debata mezi sestrami a ostatními, kdo půjde ven a kdo zůstane v budově.
Hlavou mi projede ostrá bolest. Zavřu oči.
Nechci jít ven. Vážně ne. Nechci jít nikam. Chci zavřít oči a už se nevzbudit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama