Jako by ses mi snažil něco říct, ale nakonec jen zakroutíš hlavou a položíš ji na polštář. Pevně mě chytneš za paži a pokusíš se mi znovu něco říct, jen zakroutím hlavou a ty mi potichu do ucha pošepáš "Ja ti nemůžu odporovat." Políbím tě, ale ty jsi duchem někde úplně jinde, jsi v jiném světě. Na čele se ti objeví malé kapičky potu.
Po chvilce je všechno u konce. Nemůžu se na tebe vynadívat na to úžasné tělo, na to, jak nevinně se na mě díváš. Našla jsem někoho, kdo i když hřeší, je nevinný. Někoho, kdo i když pláče, v srdci je šťastný. Někoho, kdo na mě nekřičí, i když by měl a já bych si to zasloužila, někoho, kdo mě večer odnese z gauče do postele, abych nemusela vstávat. Někoho, kdo mě v noci obejme a do rána s ním budu spát v objetí. Našla jsem někoho, kdo se mnou sdílí všechnu radost a štěstí, protože bez něj by bylo poloviční. Někoho, kdo se mnou sdílí všechny problémy, stejně tak jako já s ním. On je někdo, kdo se na mě podívá a řekne, že všechno bude zase dobrý a zvedne mě ze země (a nebo ze žíněnky). On je někdo, kdo se mi směje za všechny blbosti, za všechny pády a prohry na žíněnce a vlastně se tomu smějeme oba, protože vždycky mě zvedne, ať mě hází on, nebo někdo jiný, nebo padám já sama. Vždycky mě zvedne. Vždycky mi podá ruku. To on totiž řídí můj svět. A i když jsem někdo, kvůli komu musí občas brečet, někdo, kdo mu ukazuje desítky kytek a stromů, čmárá po něm, mlátí ho kvůli každému žlutému autu, doufám, že se spolu zůstaneme. Občas je to trubka, ňouma, střevo a zloun, ale miluju ho. Co na tom sejde, že si nepamatuje, jak vypadá šeřík.
Ano, je to tu. Končím se všema ódama na bobra. Proč? Mám všechno, co potřebuju, všechno, co chci a za kým budu vždycky stát. A že bych měla přestat brečet a vzchopit se? Upřímně řečeno, jednoho dne možná těmto lidem dojde, že existují bytosti, na které se nedá zapomenout. Vím, je to minulost, ale bohužel často žiju v hezkých vzpomínkách a mezi ně patří i on. Našla jsem někoho lepšího, a i když není se mnou každý den, vím, že na mě myslí. Vlastně nevím, co znamená inteligenční úroveň hluboko pod napůl potraceným plodem vzniklým incestem dvou košických cigošů po trojité lobotomii. Může mi někdo prosím říct, jak vypadá napůl potracený plod? Tady je někdo opravdu dobrý biolog, když mě chce poučovat o potratech. Stejně tak jako incest, jelikož některé výzkumy jasně prokazují, že u mnoha potomků vzniklých incestem byly děti mnohem chytřejší a vyrovnanější než ostatní. A cikáni? Vážně? Rasismus a takový stereotyp? Chápu, proč mě někdo takový uráží, když je plný předsudků o cikánech (a nejspíše ani neví, že cikán není rom, kteří jsou v mnoha státech odsuzováni, jen tak mimochodem mezi cikány a romy je velký rozdíl). A nakonec lobotomie? Lobotomie nijak nenarušuje inteligenčí úroveň jedince vzhledem k tomu, že operace se týká jiné části mozku.
Ale co, jsem ráda, že aspoň někdo se pobaví. Možná by stačilo trošku lidskosti a zamyslet se nad tím, proč se ten člověk chová tak, jak se chová a nevidět ve všem jenom výsledek. Asi by stálo za pokus se zeptat a nedělat ukvapené závěry, ale to je jen můj pohled na svět.