Dnes jsem se rozhodla napsat trochu veselejší článek, který bude zahrnovat moje zvyky a zároveň i moje zlozvyky. No uvidíme, co vytvořím...
PAPÍRNICTVÍ, KNIHKUPECTVÍ
Bože, jak já miluju papírnictví. Mohla bych tam chodit hodiny a hodiny, prohlížet si všelijaký blbosti, propisky, papíry, tužky, lepidla a hlavně sešity. Vážně zbožňuju vůni papírů. Přestože do papírnictví chodím málokdy, vždycky hledám stejnou věc - propisku, se zvířátky, která píše dětstky, jenže ji nikde nemají. Takovou propisku jsem měla jako dítě a strašně se mi líbila, jenže jsem ji ztratila a od té doby ji nikde nemůžu najít. S papíry souvisí i knihkupectví - další obchod, kde bych mohla strávit hodiny, protože jsem knihomol. Procházet všelijaké žánry, listovat v nových knížkách, sáhnout si na každý obal knížky... Jen málokdy projdu kolem knihkupectví, aniž bych prošla těmi osudnými dveřmi, za kterými se skrývají stovky, ba možná tisíce knih. Jsem úchyl.
ETIKETY
Snad pokaždé čtu etikety. Na čemkoliv ať už jde o jogurty, sušenky, chipsy, šampóny... Každé ráno, když snídám, čtu si etikety na jogurtech, takže už je znám nazpaměť, protože od sedmi let snídám skoro stejné jogurty. Myslím, že by bylo občas lepší takové etikety nečíst, protože jakmile se dozvíte, co nějaká potravina vlastně obsahuje, přejde vás chuť k jídlu.
Samozřejmě lidé, kteří mají silný žaludek a skousnou, že v jedné velmi známé paštice je vepřová kůže, tuk, klouby a podobné zbytky. Většinu lidí by po přečtění složení přešla chuť k jídlu, stejně tak i mně.
Stejně tak jako se nudím při snídani, nudím se i při sprchování. Jedna z mých největších výzev je naučit se latinsko-anglické složení šampónů ve správném pořadí. Ale pak přijde ta osudná chvíle, kdy po měsíci šampón dojde, někdo ho vymění za jiný se samozřejmě úplně jinou etiketou. Nová výzva - challenge accepted.
Zdálo by se to celkem nudné čtení, ale během pár let chemie v tom začínám mít jasno, co je co. Chápu, že většinu lidí to vůbec nezajímá, ale já miluju vodu a vážně ze sprchy nehodlám vylízt dřív než se mi bude zdát, že už mi není zima. Takže co mám jiného dělat, než číst ty stupidní etikety o tom, jak si správně patlat šampón na vlasy.
3P
Polštáře, peřiny, ponožky. Mám opravdu zváštní způsob ležení. Různě se proplétám se svou peřinou, objímám jí a tak dále... Jsem prostě úchyl. Teď k tomu polštáři... Když je léto, musím si pokaždé otočit po chvíli polštář na druhou stranu, protože se mi líbí, když mám hlavu na té studenější části. Na druhou stranu, když je zima, nikdy bych ruku z pod peřinu kvůli narovnání polštáře nevyndala. Ani konec malíčku. Kdo by chtěl přeci umrznout?
No a ponožky? Ať je léto nebo zima, spím v ponožkách, protože co kdybych šla náhodou v noci na záchod? Přeci nebudu chodit po špinavé studené zemi. (Ne že bych doma každý den neluxovala...)
OBLÉKÁNÍ
Aby má rána byla opravdu dokonalá, jakmile vstanu, otevřu skříň a uvědomím si, že bych šla mnohem raději nahá do školy, než vymýšlela, co že si vlastně vezmu na sebe. Proto se po marném přemýšlení vydám na záchod, kde alespoň vyprázdním svůj přeplněný močový měchýř. Jakmile dojdu zpět ke své rádoby obrovské skříni, vytáhnu první tričko, pak ho zase zandám, první kalhoty, které mají divné tohle, jiné támhleto, takže nakonec stejně skončím s legínami a svetrem v ruce. Mojí další specialitou je, že pokud se na sebe podívám do zrcadla a nelíbí se mi, jak jsem oblečená, jdu se hned převlíknout. Takže třeba pětkrát za sebou. Nestává se mi to zrovna často, ale jen ve chvílích, kdy pospíchám... Chjo, ten zákon schválnosti.
Na závěr bych chtěla říci, že každý má věci, které dělá jen on a já jich ještě pár v záloze mám, ale nemůžete o mně vědět všechno...
super ... pekný blog :)