close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Bulimie

29. listopadu 2014 v 22:41 | tristitia
"Qui dit proches te dis deuils car les problèmes ne
viennent pas seul.
Qui dit crise te dis monde dit famine dit tiers- monde.
Qui dit fatigue dit réveille encore sourd
de la veille,
Alors on sort pour oublier tous les problèmes.
Alors on danse…"

Slova téhle písničky mi znějí celý den v hlavě. Stejně si je pustím znovu. Jakmile zmáčku tlačítko play, vím, co mě čeká. Stejně jako každý den.
"Obě víme, že je to děláš pro sebe. Obě to víme." zní mi hlas v hlavě. Opět můj denní rituál. Dá se to vůbec považovat za rituál? Já nevím. Vlastně už vůbec nevím, co se to se mnou děje.
Nadkloním se nad bílou záchodovu mísu. Vím, že musím, ale dnes nechci. Strčím si ruku do krku, přesně jako každý den se všechno opakuje. Nejdříve jenom pocit zvracení, jeden nádech nosem, prní natáhnutí na zvracení, druhý nádech, druhé natáhnutí... U čtvrtého ucítím chuť poloztráveného jídla ve svém hltanu, puse...
Po tvářích mi tečou slzy. Vlastně ani nevím proč, je to tak pokaždé. V krku a puse cítím tu odpornou chuť, přesto mé prsty skončí opět v krku. Proč to vlastně dělám? Možná pro lepší pocit. Možná je za tím něco víc. To nikdo nezjistí.
Během pár sekund zvracím znovu, znovu a znovu. Vím, je to špatné, ale co jiného mám dělat?
Po tvářích mi steče další slza. Dneska už to stačí. Mám to za sebou. Ale popravdě, cítím se teď lépe?
Ano.
Bhoužel ano.
Je mi lépe a o dost, to je na tom to nejhorší. Vlastně kdyby mi lépe nebylo, nedělala bych to. Ach ta logika. Ale v hlavě mi zní stále jedna otázka... Jak se na sebe teď mám podívat do zrcadla?
Otočím se a pohlédnu na tu blondýnu v zrcadle. Není atraktivní, vlastně nic na ní není atraktivního. Má nateklé a rudé oči, rozmazanou řasenku, nedbale upravené, rozcuchané vlasy, rudé tváře, vrásčitou tvář... Ne, tahle dívka nejsem já, tohle je někdo jiný. Vypadá jako já, ale já to nejsem. Znovu se té dívce zadívám do očí. "Vážně jsi až tolik musela klesnout? Nezavázala jsi se už jednou, že to nikdy neuděláš? Neprošla jsi si tím náhodou?! Víš, jaký to je, nech toho!" blikne mi hlavou.
Ten hlas někde hlubo ve mně má pravdu, ostatně jako vždycky. Teď už to zpátky vrátit nemůžu a přeci jenom, já i mé podvědomí víme, že příště to udělám znovu pak znovu, znovu... Už jsem si tím vším jednou prošla a ponaučení jsem si vzala. Tak jaktože k tomu zase sklouzávám? Možná už jsem zapomněla, jaké to je. Možná mám ten stejný pocit jako minule. Jenže tentokrát tu není nikdo, kdo by mě dokázal zastavit. Co když dopadnu jako minule? Co když dopadnu hůř? Co když to všechno bude na úkor mého zdraví?
Ani na jednu otázku odpověď neznám, ale jedno vím jistě... Teď už přestat nemůžu.




http://weheartit.com/entry/129045010/search?context_type=search&context_user=meowmariaxx&query=bulimia+quotes
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 s-l-o-n s-l-o-n | 30. listopadu 2014 v 1:33 | Reagovat

Vždycky je tu někdo, kdo by tě dokázal zastavit! Na koho si zpomeneš a uvědomíš si, že on tu pro tebe v tuhle danou chvíli je! nemusí tu být vždy, ale důležitý je, že je tu teď a ty to víš! vždy se máš na koho obrátit a víš, že ti se vším pomůže, že nemá smysl věšet hlavu, ale ba naopak! zvednou hlavu usmát se a jít dál! to je na svobodě to nejhezčí, vždy máš víc možností co udělat a je jen na tobě jakou cestu si vybereš! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama