close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kind

28. listopadu 2014 v 16:42 | tristitia
Přijde mi, jakoby všichni milí lidé zmizeli.
Kdo dnes za někým přijde a zeptá se ho, jak se má? Tím přijde myslím, že mu nenapíše, ale myslím tím verbální komunikaci. Jakoby všechna slušnost, všechen zájem o druhé v reálném životě zmizel.
Mnohokrát jsem přišla do třídy, někoho se zeptala, jak se má a ten úsměv, který jsem mu vykouzlila na tváři s tím, že se o něj někdo zajímá... Hned mi to dokáže zlepšit den, protože vím, že jsem zlepšila den někomu dalšímu. Problém ovšem nastává ve chvíli, když mi dotyčný vysvětlí své problémy a pocity a už není o čem dál mluvit, protože koho by zajímalo, jak se mám já?
Pomalu, ale jistě se ve mně střádají všechny problémy ostatních, což docelu chápu, protože každý má čas od času chuť říct někomu své problémy a pocity. A kdo si myslí, že já takovou chuť nemám, mýlí se.
Nikdo se mě nezeptá, co bylo ve škole, jak se mám.Nikdo se neptá, jak se mám, pokud to není jenom zdvořilostní otázka, na kterou odpověď stejně slyšet nechce. Nikdo mě ne pochválí za známky. Všem je to jedno a řeší jen své problémy. Nechci to mít komukoliv za zlé, ale chvílemi se mi to zdá trochu sobecké, jenže co mám dělat?
Nic.
Nemůžu dělat vůbec nic a to je na tom to nejhorší.
Jenže to není nic oproti tomu, když už se daný člověk zeptá... Můj mozek je náhle plný všelijakých blbostí a odpovědí, kterými bych mohla odpovědět, jenža ouha. Začneme se bavit o něčem jiném a mně je jasné, že k tomuto tématu se již nevrátíme. Jakoby mě nikdo neposlouchal.
Zeptáš se, co jsem ti včera večer chtěla napsat a já se místo toho zeptám, jak ses vyspal ty. Čekám, že ty se zeptáš znovu, ale ne.
Zeptáš se, co mi vadí, já se opět zeptám na něco jiného s očekáváním, že se zeptáš znovu. Ne. Jakoby všechna témata o mně postupně vymyzela.
Mrzí mě, že z toho mám takový pocit, ale nemůžu si pomoct. Prostě nemůžu. Jsem unavená z veškerých problémů ostatních, jsem unavená z věčného posluchání pomluv o ostatních, z neustálého poslouchání. Taky bych chtěla jít a říct někomu všechny problémy a pocity. Jenže komu asi? Nikdo neposluchá a neptá se, a když se konečně zeptá, buď tu otázku nemyslí upřímně nebo při sebemenší příležitosti začne mluvit i něčem nebo někom jiném - nejlépe o sobě.
Je tohle vážně svět dnešní doby? Takový nezájem o ostatní?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 . . | 28. listopadu 2014 v 22:28 | Reagovat

je

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama