Bojím se o tebe víc než o sebe. Bojím se, že tě jednoho dne ztratím a budu na všechno sama. Už tady pro mě nebudeš, už tady nebude nikdo, kdo při mně bude stát, bude mě mít rád a bude mě poslouchat. Ta představa mě drtí, když si představím, že bys tady nebyl. Ty jsi totiž někdo, koho jsem schopna hodiny poslouchat. Hodiny a hodiny bych mohla poslouchat tvůj uklidňující hlas a ať už mi sděluje cokoliv, je to přesně ten hlas, který bych chtěla slyšet každý den.
A tím se dostávám k tomu, že láska je především o naslouchání. Nejsem zrovna člověk, který by některé věci říkal narovinu a ty to víš. Pokaždé, když se se mě zeptáš, co se děje, jsem z toho nesvá, protože ve skutečnosti ti to ne pokaždé chci říct. Přesto vím, že o takových věcech je třeba mluvit a ty mě to učíš. Učíš mě, jak ti říkat všechno, protože není to zrovna věc mně přirozená. Ráda o sobě mluvím, ale většinou říkám jen věci, co chci a ty mě nutíš říkat všechno. Ač mi to často nevěříš, je to pro mě těžké. Těžší než se zdá, jelikož nejsem zvyklá někomu říkat své pocity a dojmy.
Navíc oba moc dobře víme, že moje myšlenkové pochody jsou často chaotické, zvláštní, nebo naprosto nesmyslné, ale občas se mi povede ze sebe vydat i kloudnou větu, která má hlavu i patu. Stejně tak jako oba víme, že mi nemůžeš lhát a o to je náš vztah jednodušší, horší je to se mnou, protože já jsem zvyklá lhát. Lžu pořád a nechci tvrdit, že tobě ne. Ale i přesto všechno mi věříš a to je pro mě to nejdůležitější. Já věřím tobě a ty mně. Neříkám, že ti dál lhát nebudu, ale vážně se budu snažit to omezit.
Občas si říkám, jak člověk jako ty, tak plný energie může mít rád někoho tak znuděného a unaveného ze života jako mě. Jak člověk s tak velkým srdcem může mít rád někoho, jehož láska k ostatním je na bodu mrazu. Jak člověk jako ty, může mít rád někoho, jako jsem já. Jsem jiná, to oba víme, ale ne zase tolik. Jsem průměrná. Ty by sis zasloužil někoho vyjímečného.
Bojím se, že se jednoho dne probudíš, podíváš se na mě a uvědomíš si, jaký jsem člověk. Sebestředný, naivní, plný emocí, které nedokáže slovy vyjádřit. Uvědomíš si, že ve skutečnosti nejsem někdo, s kým bys rád strávil zbytek života, uvědomíš si, jak velkou část života jsi se mnou promrhal a budeš mi to mít za zlé. Nakonec o mně začneš říkat pravdu, kterou jsem ti vlivem své naivity, ikdyž ne celou, řekla.
Když se na mě podíváš, co vidíš? Nebo spíš koho vidíš?
Vidíš tu osobou, kterou chci, abys viděl, ne mě. Vidíš blondýnu, co je chaotická...? Snažím, vážně se snažím být taková, jaká jsem doopravdy, ale bojím se, že tě ztratím, když se dozvíš, kdo jsem. Ale víš proč to všechno dělám? Protože mi na tobě záleží a nechci tě nikdy ztratit. Nikdy. Chci tady pro tebe a chci, abys tady by i ty pro mě. Každý den se děsím toho, že si uvědomíš, jak velkou chybu jsi se mnou udělal.
Co je to doopravdy láska?
Častokrát jsem si tuto otázku kladla. Jak poznám, že někoho doopravdy miluju a jen neopakuji ty dvě bezvýznamná slůvka po někom, koho nemiluju? Možná jsem odpověď našla.
Miluju na tobě totiž všechno. Máš naprosto dokonalé tělo, už jenom pohled na něj mě vzurušuje, natož když se tě můžu dotýkat. Na to, jak tvé tělo vypadá umíš být tak něžný a to je věc, kterou vážně dokážu ocenit, protože ne každý je ve správném slova smyslu něžný. Pokaždé, když se mě hladíš, mám pocit jakobych byla v nebi. Miluju každý tvůj dotek. Miluju tvou spocenou kůži nalepenou na té mé. Miluju jak se směješ, jak se smějí tvé oči, protože jedině o tvých očích můžu říci, že když mě vidíš, tak se začnou smát. Miluju tvou vůni. Vždycky když přijdeš nebo jsme někde v klidu, položím ti hlavu na rameno a vdechuji tvoji vůni. Ten sladký pach smíchaný s vůni potu.
Jenže to jak vypadáš je vedlejší. Mně nikdy na vzhledu moc nezáleželo, mnohem víc mě zajímá, jaký kdo je a ty jsi opravdu vyjímečný. Jsi někdo, kdo vykouzlí úsměv na tváři i někomu, jako jsem já. Jsi někdo, kdo mě konečně poslouchá, otevře mi řekne, co se mu líbí či nelíbí. To se líbí mně. Dokážeš říct všechno otevřeně, a když to neříkáš, poznám to, takže mi pravdu stejně nakonec řekneš. Jsem ráda, když mě posloucháš, i když si občas nepamatuješ, co ti říkám a to mě rozčiluje, ale jak říkáš, nikdo není jako já. Stejně tak jako nikdo není jako ty. Nikdo toho tolik se mnou nevydržel jako ty. Ani mě nikdo tolik neposlouchal jako ty. Znamenáš pro mě víc, než si dokážeš představit. Říkej si, co chceš, ale pro mě je tohle víc než láska...!

http://weheartit.com/entry/142824283/explore?context_user=xmachteldbland
Je uzasny, když o tobě někdo něco napiše! Když je to tak dokonale napsaný, že bych to mohl číst pořád a pořád dokola! Piš dál, protože Neco tak užasnyho mužes napsat jenom ty! Děkuju.