close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

#nymph

19. září 2014 v 22:58 | tristitia
Jakmile autobus začne zpomalovat, zahlédnu, jak stojíš na zastávce, ostatně jako vždycky mě uchvátí ta tvá modrá očka. Na tomhle světě snad nejsou hezčí oči... Pomyslím si. Najednou mi dojde, že mě celou dobu vidíš, protože se na mě díváš tím krásným, přihlouplým úsměvem, podobným jako se právě teď směju já. Nesměle vystoupím z městského autobusu. Dikybohu, cesta autobusem je za mnou. S přihlouplým úsměvem na tváři za tebou dojdu a obejmu tě. V tomhle obětí už bych chtěla zůstat napořád, jenže to nejde. Oba to víme. Oba víme, že tohle všechno za pár hodin skončí. Zase ode mě budeš tak daleko!

"Prosím ne..." špitnu.
"Proč ne?!" opáčíš se. Jakoby mi něco říkalo, že pokud ti to nedovolím, vezmeš si to sám. Spletla jsem se snad, když jsem si myslela, že ty nejsi jeden z těch kluků, co by tohle nikdy holce neudělal? Hrála jsem si s tebou, přiznávám, jenže jsem si myslela, že to víš, že jsi pochopil, jaká je tohle naivní hra. Ale asi ne, a teď mi připadá, jakobych byla naprosto bezmocná. Nemám žádnou šanci něco udělat, protože jsi větší a máš několikanásobnou sílu co já. Prostě si jen lehni, zavři oči, jednou to skončit musí. Co by to bylo za chvíli, kdyby moje podvědomí nemělo nějakou tu chytrou a rádoby uklidňují poznámku?!
"Já... Nechci." vykoktám.
"Přijela jsi za mnou, to už něco znamená!"
Aniž bych se na tebe dívala, ucítím ten tíživý pohled na své tváři. Už jednou jsem takový pohled zažila a upřímně jsem doufala, že se to nikdy v mém životě nebude opakovat. Tenkrát jsem byla přesvědčená o tom, že se mi nic nestane. Zmýlila jsem se snad tentokrát? Jakoby to, že přijedu, znamenalo, že se se s tebou vyspím. No tak to určitě...! Nechápu, jak jsi to mohl takhle vzít.
"Prosím, já opravdu nechci."
Na tuhle větu už nic neřekneš. To ticho, to napětí, ničí mě to. Vím, že jsem šlápla vedle. Tentokrát asi víc, než jsem si myslela.
Skoro celým svým tělem na mně ležíš. Než se ze sebe pokusím vyloudit další větu, už ležíš vedle mě. Jakoby mi spadl kámen ze srdce. Co kámen, celá skála. Tentokrát jsem vyvázla, bez poskvrny. Už to nikdy neudělám, už nikdy si s nikým nebudu zahrávat natolik, aby to zašlo tak daleko...
Vím, že si to jen nalhávám, protože si s lidmi budu hrát i dál, ale v tuhle chvíli bych snad nemohla být šťastnější, obvzlášť když mi rukou jezdíš po bříše a každou chvíli přejedeš po podbřišku a já se celá zachvěju nedočkavostí. Ani si nedovovedeš představit, jak moc chci, jenže se bojím. Ten strach mě ovládá, bojím se, že tě ztratím, že už nebude nic jako dřív, že nebudu dost dobrá...
Lehce mě políbíš na rty. "Nikdy bych neudělal nic, co by zničilo náš vztah."
Mám tě ráda, pomyslím si. Mám tě tolik ráda, jen kdybych ti to dokázala říct.
Znovu mi rukou přejedeš po břiše a já tvou ruku musím odtlačit, jelikož toho je na mě moc. Tolik emocí najednou. Láska, chtíč, zlost, strach. Snad ještě nikdy jsem neměla tak smíšené pocity jako právě teď, ale jedno vím jistě. Nikdy nechci, aby tahle chvíle skončila! Nikdy! A ať se stane mezi námi cokoliv, vzpomínky mi zůstanou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama