close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Support.

28. srpna 2014 v 12:00 | tristitia
Každý potřebuje čas od času podpořit. Každý chce čas od času slyšet jak je úžasný, skvělý, krásný a milý, jsou tady tací, kteří to chtějí slyšet pořád, nebo ti, co téměř vůbec. To však nemění nic na tom, že každý z nás potřebuje někoho, kdo by ho alespoň za něco pochválil, nebo mu zalichotil.
Třeba mně nikdy nikdo moc neříkal, že jsem hezká, milá... Všichni to berou jako samozřejmost, že si najdu čas, že budu vždycky tam a tam. Všichni berou jako samozřejmost, že všem pomůžu a oni mi to nemusí oplatit. Jenže si pak říkám, že lidé, co se snaží někomu pomoci a jsou něčí oporou v těžkých chvílích, tak by mu to ten dotyčný mohl oplatit. Ale takhle to v dnešním světě nechodí, že?
Když se tak zamyslím, kdo mi naposledy upřímně řekl, že mi to sluší, že se mi něco vážně povedlo, že je rád, že se mnou mohl být...? Už to nějaký ten pátek byl, až do včerejšího dne. Po opravdu iritujícím obdobím, jsem potkala někoho, kdo mi bez problémů řekl do očí, že mi to sluší! Jasně... Většina lidí tohle slýchá denně, většina, kromě mě.
Ale i po takovéhle době jsem se dočkala. Ten den jsem byla opravdu šťasná a myslím, že by byla každá holka. Každá dívka sní o tom, že bude pro někoho ta jediná, že bude jeho princezna a on se k ní jako k princezně bude chovat. Že jí pokaždé vykouzlí úsměv na tváři, bude s ní chodit za ruku, bude jí říkat jak ji miluje... A hlavně, ji dokáže překvapit tak, že i člověk jako já, nebude mít slov. A to se nestává téměř vůbec. Takovej pocit, jakoby se ve mně něco pohnulo a začalo se mi smát, protože nemám co říct. To, co se někomu nepovede za deset let, se jinému povede během jednoho dne. V takový den jsem si uvědomila, že ne všechno jde vyjádřit slovy a že jedna růže může člověka tak podpořit a potěšit jako za celý měsíc nic. První růže. Holky nikdy nezapomenou na svou prní růži, ať už je od kohokoli. Možná je to jenom květina, možná je to důkaz něčeho dalšího a možná taky ne. Každopádně úsměv na tváři mám ještě teď, když se tu nebohou květinu podívám, nejlepší je, že ta radost není jenom z ní, ale z nádherného dne...!
Jednou za čas, člověk potřebuje den, kdy na něj nikdo nebude křičet a urážet ho. Obvzlášť lidé jako já, co takovéhle věci poslouchají každý den si pak uvědomí, že aspoň na jeden den tady pro ně byl někdo, kdo je má rád a dokáže se k nim chovat mile, vstřícně a laskavě z nenuceného přátelství. <3


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama