close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Běh tak trochu jinak

8. srpna 2014 v 14:05 | tristitia
Každý rok na letním soustředění od juda běháme železného judistu, což v překladu pro neznalé znamená dlouhý běh na čas, házení míčku na cíl a při běhu sbírání písmen, z kterých nakonec musíme složit slovo. Letos to bylo však úplně jinak...
Na těle mě chladí ledový vítr, i s těmi plavkami jako bych si připadala nahá. Pár lidí sleduje mé roztřesené tělo. "10 vteřin" ozve se hlas. V hlavě se mi zpustí hodiny. Devět, osm, sedm, šest... "Tři, dva, jedna, teď!" řekne s klidným hlasem trenér. Skočím do té ledové vody. Není co uspěchat, nejlepší čas v plavání máš vždycky, nemusíš plavat tak rychle, budeš akorát vysílená. Než si uvědomím, že přemýšlím nad tím, že zpomalím, už lezu ven z bazénu a obouvám si boty. Rozběhnu se a ještě po cestě popadnu tričko, nechci se plazit v písku víc než polonahá.
Prvních 800 metrů běžím v pohodě, sprintem doběhnu k lanu, bez přírazu vylezu nahoru. Jaktože se mi povedlo lézt bez přírazu? duní mi v hlavě. Rozběhnu se přes cestu k pneumatice. Pomalu, ale jistě ji začnu vší silou převalovat. Kéž bychom ji mohli jako ostatní kutálet a né převalovat, přece jenom má 50 kilo a to je jen o dvě kila méně, než mám já. Tohle není zrovna úkol, ve kterém bych vynikla... Nějakým zázrakem jsem tu pneumatiku dostala na cílovou čáru a mohla zase odběhnout. Díkybohu. Doběhnu k velkému rozhlehlému pískovému hřišti na plážový volejbal. Lehnu si do písku a začnu se plazit. Bolí to. Bolí to víc, než jsem si myslela. Písek mám všude - ve vlasech, na nohách, rukách, v kalhotkách. Už teď jsem vysílená a to do toho písku budu muset ještě čtyřikrát. Achjo. V uších mi zní ta nejlepší písnička pro běh - wolo od Basslovers. Jakmile se opět rozběhnu, musím znovu zaběhnout 800 metrů. Teď už ale nemám tolik síly, abych ten kopec vyběhla rychlým klusem. Pomaloučkým klusem doběhnu ke značce 30 km/h a zpomalím do chůze. V tom za sebou uvidím dalšího běžce z našeho družstva. Ve spáncích cítím bušící krev. Plíce mi hoří. Vím, že to bude horší, proto se donutím opět běžet. Zapomenu na svět okolo sebe, zdolám lano, pneumatiku, písek a to celé znovu.
Uprostřed třetího kolečka začne bouřka. Všude jsou vidět blesky, slyšet hromy, na zem padají obrovské dešťové kapky. No mohlo to být ještě horší?! Jakobych nebyla dost mokrá z bazénu.
Jakmile překonám všechny překážky opět doběhnu k písku. Všechno se to na mě lepí, mnohem víc než předtím. Cítím, jak se mi dře kůže na nohách, rukách, krku... Ještě že mám to tričko. Další kolečko je pro mě skoro jako smrt, ale stále zbývá poslední - páté. V botech mi čvachtá, po těle se mi mísí pot s kapkami deště. Když v tom se mi to smekne a spadnu po kolena do bláta. Bílé tričko polepené pískem stejně jako moje nohy a ruce, jsou teď špinavé nejenom od bláta, ale i od rudé krve. Zvednu se. Už nemůžu dál, tohle nedoběhnu. Už nemůžu. Musíš! ozve se ve mně hlas natolik silný, abych se opět rozběhla. Celá se klepu, nohy mě neposlouchají, hlava se mi točí, plíce hoří, přesto běžím. Z posledních sil vylezu na lano, tentokrát naposledy, sotva se na něm udržím. První přítah, pomůžu si nohama. V tom ucítím jak se mi kůže na nohách dře o pískem pokrytou kůži. Další přítah, další, další a poslední, už jsem nahoře. Pomocí nohou opět slezu dolů. Když odbíhám, všimnu si, že lano je pokryté krví. Necítím žádnou bolest, proto předpokládám, že to moje krev není. S posledním adrenalinem převalím k cíli pneumatiku. Jakmile se začnu plazit v písku ucítím nesnesitelnou bolest na holeních. Podívám se a uvidím, že je mám celé sedřené. Po vlhkých tvářích od deště mi stečou slzy. Musím to dokončit. Pomalu se začnu plazit. Sakra dělej, copak nevíš, že je to na čas? zní mi v hlavě. Už zase jsem nucená zrychlit. Když dokončím poslední plazení v písku, rozběhnu se do cílové rovinky. No rovinky, spíš kopce. Nikdy bych nevěřila, že po takovém výkonu budu ještě schopná běžet, co běžet? Sprintovat. Proběhnu cílem. Je to za mnou! Žiju.
Pomalou chůzí dojdu k trenérovi, který mi řekne, ať jdu do sprchy a pak za zdravotnicí. Upřímně, od téhle chvíle si už skoro nic nepamatuju. Snad jenom to, že se mi strašně klepaly ruce ve sprše a skoro jsem tam omdlela. O půl hodiny později jsem došla na svůj pokoj se obvázanýma nohama a šťastným výrazem na tváři, že jsem doběhla jako nejlepší z holek, a 3. z celkového pořadí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Markeet Markeet | Web | 8. srpna 2014 v 14:16 | Reagovat

Ahoj, nehodil by se ti někde hlas? :) Kdyby jo, stačí napsat do komentu na blog :) Kdyby se ti chtělo, můžeš pro mě a mého kocourka taky hlasovat, můžeš každou hodinu :) link na blogu :)

2 Jorika Jorika | Web | 8. srpna 2014 v 14:17 | Reagovat

Páni, máš můj hluboký obdiv! Gratuluju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama