close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

#part_4

14. června 2014 v 14:30 | tristitia
Ještě nechci otevřít oči. Cítím tvá bříška prstů na svém hrudníku, jak pomalu přejíždí tam a zpět. Tam a zpět. Pomalu otevřu svá slepená víčka a podívám se do tvých modrých očí. Zatímco tvé studánkově modré oči jsou pořád stejné, já mám v létě duhovky zesvětlené od sluníčka a v noci nebo v zimě zbarvené tou nejtmavší modrou, která je jen u očí možná. Škoda, že se mé oči nikdy ani zdaleka nevyrovnají kráse těch tvých. Škoda, že nikdo nikdy nebude milovat moje oči tak, jako já ty tvoje. Věnuješ mi krásný úsměv a druhou rukou mě lehce chytneš za bradu a pohladíš po tváři.
Zvláštní, kolikrát jsme vedle sebe usnuli... A přitom jakoby to nikdy nebylo doopravdy. Vždycky jsi mě vzbudil dřív, než sen skončil, dřív, než jsem si stačila užít, že jsem vedle tebe mohla usnout. Chtěla bych vedle tebe usínat každý den, protože na tomhle světě neexistuje nic, co by bylo krásnější, nic, co bych si v tuhle chvíli přála víc, než zastavit čas a dívat se do tvých studánkově modrých očí.
Tvé horké prsty mi sjíždějí po páteři. A já se musím usmát, protože zatím v mém životě neexistovala něžnější chvíle. Můj úsměv mi oplatíš svým, tím nejkrásnějším a nejsladším úsměvem. Něžně mi odhrneš pár neposedných světlých pramínků vlasů z obličeje a přitiskneš své rty k mým.
Vždycky jsem si říkala, jestli dokážeš být někým něžným a myslela jsem si, že ne. Zmýlila jsem se. Není nikdo, kdo by dokázal být v tuhle chvíli něžnější. Nikdy bych neřekla, že jsem někdo, kdo by vyžadoval jemné zacházení, jen jako každý holka to někdy očekávám. Přála bych si, aby takové chvíle trvaly déle, abych dokázala být taky tak něžná a jemná, abys byl i ty častěji něžný a choval se ke mně jako k někomu výjimečnému... I když o to se často snažíš, problém je v tom, že oba víme, že na mě nic výjimečného není a nikdy nebude.
Znovu mě pohladíš po tváři a já opět zavřu oči. Už nikdy je nechci otevřít, protože se bojím, že už naproti mě ležet nebudeš.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama