close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

#part_1

23. května 2014 v 20:30 | tristitia
Nechápu význam tvých slov. Poslední dobou nechápu význam slov, možná protože neslyším ty slova, která bych slyšet chtěla, neslyším je od lidí, od kterých bych chtěla. Usmívám se, ale je to doopravdový smích? To nevím.
Dost přemýšlení. Měla bych jít do školy, ale nechce se mi. Ty časy, kdy jsem chodila ráda do školy, jsou pryč. Ani vlastně nevím proč. Utrhnu odkvetlou pampelišku, zvednu ruku nad hlavu, zafouká vítr a malé chmýří padá k zemi. Několikrát za sebou roztočím své šaty... Líbí se mi, jak kolem mě padají ty malé bílé padáčky a jak se mé bílé šaty lehce točí, jak se celý svět okolo mě točí.
Před pár měsíci jsem tady chodila s kamarádem, teď je to všechno pryč. Když ti napíšu, připadá mi, že bys raději šel zvracet, než se se mnou bavil, tedy psal. Nechápeš mě a já nevím proč. Nesnášíš mě, jenže bohužel to vím naprosto přesně, proč. Irelevatní. Vážně si myslíš, že jsi pro mě irelevatní? Všechno je ztracené. Ne všechno, ale většina, většina lidí mě již odsoudila. Renomé. Zatracený renomé. Zůstala jsem sama, ostatně mi nikdo nikdy nepomohl. Ty časy, kdy někdo přišel a podal mi ruku, aby mi pomohl vstát, jsou dávno pryč. Můj život se otočil vzhůru nohama a já se teď snažím udržet na stropě, opět mě zemská přitažlivost táhne k zemi a já se bojím, že pokud znovu spadnu, už se nezvednu, bude to naposledy. Vlastně to bude poprvé. Poprvé, co se nezvednu, co nebudu mít sílu pokračovat, co si budu přát zůstat na dně té těžké mořské vody s tmavě modrýma vytřeštěnýma očima. Nevím proč, ale připadá mi to jako včera, kdy jsme tady procházeli a smáli se. Kdy jsem byla ráda, že můžu aspoň na chvíli vypadnout. Venku svítil Měsíc, sice mi byla zima, ale vždycky jsem to dokázala překonat. Na druhou stranu mi přijde, že je to dávno, kdy jsme tu spolu byli. Chybí mi to. Cybíš mi ty.
Poslední pampeliškové padáčky padají k zemi, chtěla bych tady ještě chvilku zůstat a snít, jenže za chvilku zvoní. Naposledy se podívám na cestu, kudy jsme tolikrát šli, zavřu oči a vyrazím.
Pomalu jdouc do školy, vytěsním poslední vzpomínku a soustředěná na úplně jiné věci si to uvědomím. Žiju ve světe plných vzpomínek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama