Někdo se ráno vzbudí a jde do školy. Podle někoho může být škola hrozná, nudná a nevím, co ještě. Upřímně? Kdybyste v hlavě aspoň něco měli! Všichni si musejí stěžovat, jak mají hroznej život a to proto, že musí chodit do školy, přitom jediný, co jejich v životě je těžký je školní taška po cestě do školy! Všichni si stěžují, jak se musí učit, dělat domácí práce... Jak málo volného času jim zbývá. Bože! Copak mám teda sakra říkat já?!
Já si nestěžuju, měla jsem naprosto skvělej život, všichni to věděli, a pak přijde jedna rána, druhá, třětí a já si říkám, že už asi nepřijde den, kdy bude zase dobře. Zatím to tak vypadá.
Vždycky jsem přála, přeju a budu přát všem jen to nejlepší, ale tak proč někdo taky nemůže přát mně? Topím se ve všem, co dělám. Připadá mi jako by tenhle svět byl naprosto oničem. Depression is already back. Yeah, I know it. I'm lost inside. Za poslední dva měsíce jsem ztratila dva nejbližší lidi, které jsem kdy měla, nejlepší kamarádku, nejlepšího kamaráda a to ani nemluvím o klucích...
Nejsem připravená někomu opětovat lásku. Nechci někomu říkat, že ho miluju, když to nebude pravda. Nechci s nikým chodit za ručičku po městě. Nechci sáhodlouhý zprávy o tom jak dokonalá, nejchytřejší, nejkrásnější... Blablabla. Vím, že nejsem a nikdy nebudu, jsem průměrná holka...
Tenhle svět je o ničem. Všichni si stěžují, místo toho, aby něco dělali, aby tenhle už tak hořkej, zlej svět, plnej útrap, změnili. Asi je lepší si stěžovat než něco dělat, ale nezapomínejme, že slova nic neznamenají, to činy!
A abych nezapomněla, nejlepší jsou statůsky na facebooku - jak je něčí život hroznej, jak někdo tlustej...! To jako vážně? Když budete pořád žrát v Mc'Donaldu a KFC, tak jako chcete zhubnout? Radši si napište statůsek na facebooku. I kdybyste jich napsali milion, tak nezhubnete! Jenže, to byste museli vstát a přestat si stěžovat. Začít něco dělat. Moc práce, že? Ale takhle to v životě chodí. Asi vám to ještě nikdo nevysvětlil. Já nemám o životě, co říkat vzhledem k mému nízkému věku, ale i tak jsem prošla svým. A věřte nebo ne, to co já zažila za rok 2013 možná nezažije někdo za celý život, kdo sedí u facebooku.
Takže pište si všichni statusy na facebooku, žijte si v tomhle imaginárním světě, ale já mezi vás patřit nebudu.

život těžkej jak školní taška. Taky todle spojení občas používám.
Na jedno jsem, ale přišla, ač sem si toho neprošla tolik jako ty tak sem zjistila, že ono jim nejde o to statusem ne facebooku zhubnout, nebo oznámit lidem jak se chtějí podřezat. Jim jde o to, aby se našel ěkdo kdo jim bude říkat opa "ty nejsi tlustá" "né život není tak hroznej" "já tě přeci, ale mám za kamaráda" "nedělej to, není to řešení" atd... Tendle svět je divnej a zvláštní a je mi z něj občas tak trochu mdlo, na zvracení. Zkrátka šíleně divně.. Ale jak to vypadá vždycky odcházej ty lepší a ty blbý, tupý nám tu nechávaj.. YES! This is real life!