Nechápu lidi, kteří se řežou, pijou, kouřej, fetujou. Většina lidí to chce jenom zkusit, ale to je nikdy nenapadlo, že už když to zkusí, tak je velká pravděpodobnost, že se stanou závislými. Jednou si píchneš, protože se ti něco nepovedlo, protože máš deprese a myslíš si, že se ti uleví? Možná ano, ale jenom na chvíli. Tím problémy nevyřešíš, jenom je oddaluješ. Napiješ se a na chvíli zapomeneš na všechny problémy... Možná se ti uleví, ale opět tím nic nevyřešíš. Zapálíš si a můžeš si připadat, nevím jak jsi drsnej, ale ve skutečnosti nejsi. Chodit s cígem v ruce a připadat si jako frajer? Vykouřit krabku za den, protože bez toho si připadáš špatně a chybí ti to?
Proč za tohle utrácíš, stáváš se závislým na něčem, co ti jenom ubližuje jenom proto, abys zapadnul do společnosti? Možná jsi to chtěl jenom zkusit, ale nedopadlo to tak. Já osobně bych to ani nezkoušela, protože nechci dopadnout tak, že udělám všechno pro to, abych si mohla sehnat další dávku. Nechci se opít tak, že nebudu schopná ani dojít domů. Nechci chodit s cígem v ruce a říkat si, že konečně zapadám mezi kamarády, mezi společnost, která řekněme si to narovinu, není zrovna ideální. Nebudu se opíjet, abych si připadala, že jsem - nevím jak drsná, ani nebudu zkoušet drogy! Nic dobrého to nepřinese a jsou to jenom problémy. Nechci tak hluboko klesnout, ne díky. Jednou třeba pochopíš, že můj život měl aspoň nějakou cenu.
Nechceš udělat článek pouze o řezání/sebepoškozování? Zajímalo by mě, jak by si to napsala.