close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Co mě fascinuje

13. ledna 2014 v 20:00 | tristitia
Takže dneska se pokusím napsat něco o tom, co mě fascinuje, ale bude to tročku zkrácený, protože bych o tom mohla psát hodiny a hodiny...
Fascinují mě brusle a led. Když někdo umí jezdit na bruslích, když dělá piruety, jezdí pozadu, jezdí na jedné noze... A nevím, co ještě. Mohla bych na kluzáku stát hodiny a sledovat pohyby různých lidí, jak bruslí. Mohla bych hodiny vymýšlet, jak že to vlastně funguje, vymýšlet na to matematické vzorce. Všechno to vypadá tak jednoduše, přitom není. Dívat se na lidi, jak bruslí, jak se pohybují. Celý tento celek - dav lidí - může někomu připadat chaoticky, přitom v tom není nic víc než matematika. Ano, vymýšlím hlouposti, které asi jen tak někoho nenapadnou.
Další věc, která mě fascinuje je, když sněží, protože každá vločka padá k zemi. Jako člověk. Všichni letíme a jsme jednotliví, samostatní a přitom tvoříme celek - lidstvo, vločky tvoří sníh. Byla bych schopná hodiny sedět na balkóně a sledovat jak sněží. Miluju padající vločky v noci osvětlené pouličním světlem. Vločky symbolizují naše životy, padáme k zemi. Stejně všechny vločky skončí stejně, na mnohem větší hromadě sněhu. Na jaře sníh roztaje, ale v zimě napadne znovu. Podle mě, za nepříliš dlouhou dobu lidstvo vyhyne, ale co tedy bude dál?! Vrátíme se? Myslím, že ano. Jako vločky, jednou se vrátíme, ale budeme chytřejší, budeme chápat věci, které jsme doteď nechápali...
A teď třetí. Fascinuje mě chování lidí. Strašně dlouho už píšu portfolia lidí a vzorce jejich chování. Možná to zní šíleně, ale vím, kdo je mi schopen odpustit a kdo ne. Poznám z hlasu, mimických pohybů, pohybu rukou, chůzí, rychlosti mluveného projevu, jak se člověk právě cítí, co si asi tak zhruba myslí... U většiny lidí to poznám, tedy přesně téměř u všech. Zatím jsem poznala pouze jednoho člověka, který mi nezapadá do vzorců chování. Sedíc na mantinelu u kluzáku ho/ji sleduji, přesto stále nevím, co se mu/jí honí hlavou. Snažím se zdokonalovat, vytvářím nová a nová portfolia. Vzorce na chování. Ale tenhle člověk nikam nezapadá. Pomalu mě to dohání k šílenství, protože podle mě nemůže být nikdo, kdo by nezapadal do mých vzorců. Všechno tohle to je jen v mé hlavě. Hodně lidí mi říká, že se chovám chaoticky, ale zvláštní je, že já vždycky vím, co udělám a nikdy toho pak nelituju, přesto mé chování přijde většině chaotické. Všechno tohle se odehrává v mé hlavě každý den. Přemýšlím jak vytvořit klíč k pochopení lidí, které zatím nechápu - přesněji toho člověka, kterého jsem zatím, jak říkajíc můj kamarád, nepřečetla. Snažím se o to. Možná to zní šíleně, ale je to tak. Věřím, že jednou toho dotyčného pochopím, jednou mi dojde, proč tohle všechno udělal/a... Lidé se totiž chovají skoro stejně, podobně, proto není těžké po určité době s trochou empatie určit, kdo se bude jak v určitých situacích chovat. Jen ten jeden člověk do toho všechno nezapadá. Opravdu doufám, že jednou přijde den, kdy ho/ji pochopím, protože se bojím, že je stejný/á jako já. Nechci si to totiž připustit, že by byl někdo takový...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama