close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

rok 2013

28. prosince 2013 v 17:00 | tristitia
Tak a je tady konec roku. Už jen pár hodin a začne nový rok. Rok 2014. Pro spoustu lidí to znamená, nový život, ale pro mě? Jenom pokračování něčeho, co již začalo. Abych tak zhodnotila letošní rok, tak se toho stalo mnoho - úspěchy, ale i zklamání a pády.
Tento rok začal celkem úspěšně. Škola, agility, judo. Pořád dokola. Samozřejmě vysvědčení a má radost ze samých jedniček. Takový můj první úspěch tohoto roku. Následovala dlouhá éra tréninků a školy. Došla jsem k závěru "žádní kluci, žádné problémy", a proto jsem s nikým nechodila. Na konci května jsem se pohádala se svou nejlepší kamarádkou. Byla to mnohem víc než hádka a hodně mě to vzalo. Ve třídě mi nikdo nezbyl, tudíž jsem byla pořád sama. Ona se se mnou nehodlala bavit, a proto jsem se začala bavit víceméně s klukama. Na začátku června jsem poznala jednoho judistu z Jbc a samozřejmě jsme si začali psát. Oba jsme moc dobře věděli, že neskončíme jen u kamarádství, ale i tak... Než jsem se vzpamatovala ze svého "románku" se spolužákem na výletě ve Francii, už jsme spolu chodili. Byli jsme spolu měsíc? Měsíc a půl? Byl to měsíc a půl lhaní. To tady nebudu rozebírat, každopádně já odjela do Švýcarska na EOJ (European open junior = mistrovstí Evropy v agility), kde jsem proti osmnácd potiletým soupeřům skončila na neuvěřitelném 3. místě. Doteď nechápu, mám naprosto úžasného pejska. Hne příjezdu ze Švýcarska jsem si sbalila a odjela na Kanáry s tátou a bráchou. Sice trošičku turistická dovolená, ale bylo to super. Vyšli jsme na nejvyšší horu Španělského králoství, která měří 3718 m n. m. S tím žes jsme překonali převýšení okolo 1500 m. Doteď nechápu, jak jsem byla schopná ujít PŘEVÝŠENÍ 1500 m za čtyři hodiny. Nadlidský výkon, obvzlášť když jste 3718 metrů vysoko a je tam 20°C. Po týdnu na Tenerife jsem se vrátila opět do ČR. Zase jsem si vybalila a zabalila, tentokrát na soustředění do Pleskot s judem. Každodenní výběhy okolo třech kilometrů, kliky, kvůli mně neustálé tresty, výlety na kolech... Myslím, že za ten tábor jsem nabrala asi hodně svalů, protože jsme doopravdy dřeli. Myslím, že většina normálních lidí by tam po prním dnu asi umřeli, ale my to zvládnout museli, takže jsem přežila týden v Pleskotech s celkovým skórem: okolo 2000 kliků na pěst, 1000 zobaných kliků atd, nejméně 1500 sedlehů, naběháno okolo 60 km, na kole jsem ujeli 560 km. Mrtvoli z nás byli. Hned po táboře jsem odjela na závody do Ostravy na MEJ, kde jsme se svým pejskem nijak zvlášť dobře neumístili, asi nám nepřálo štěstí. Hned po závodech jsem odjela do Jeseníků, kde jsem s tátou a bráchou vyšla na Praděd, a protože pršelo, tak jsme to vzdali a odjeli zpátky do Turnova. Hned tenvečer, co jsme přijeli, jsem si zbalila a odjela na judistické soustředění do Doks. Náš program byl ještě tvrdší než na soustředění v Pleskotech. Ranní výběhy a výlety byly mnohem delší, každý den okolo 5 hodin juda a to věřte, že večer jsem nebyla schopná chodit. Volný čas? Zhruba dvě hodiny denně! Ale bylo to nejlepší soustředění. Najednou bylo září a já musela zase do školy. Přišla jsem první den do školy a bylo mi dost mizerně, tak si říkám angína, dojdu si za doktorem, je jenom přes ulici, tak jsem šla. Po týdnu ležení doma s vědomím, že mám angínu, přišly výsledky. Ha! Mononukleóza! Takže jsem byla téměř celé září doma a dopisovala sešity. Samozřejmě mě- hiperaktivního člověka - nebaví sedět doma, proto jsem začala chodit na tréninky, začala jezdit na soustředění. Jela jsem na soustředění do Liťáku (Litoměřice), Bydžova... A abych nezapomněla, jela jsem se podívat na závody do Brna (protože jsem ještě nesměla cvičit), kde proběhl můj další "románek". Poznala jsem tam spoustu nových lidí a začala chodit s klukem s Doubravy. Na konci října jsem jela na oddílové soustředění do Pasek. Kde jsem strávila tři dny, a pak... Přišel nejhorší den v mém životě! Ztratit nejbližší osobu. Osobu, která vás miluje nadevše... V tu chvíli si uvědomíte, že všechny problémy typu "kluci, kamarádky" nejsou problémy, poznáte, co to znamená přijít o člověka, který ví všechna vaše tajemství, který je tu jen pro vás. ♥ Chybíš mi. Takže jsem se musela opět přestěhovat, i když o 300 metrů jinam. Místo bytu teď bydlím v domě. Následovaly tréninky a vlastně to bylo to jediné, kde jsem byla šťasná. Tréninky, tréninky, klidně 3 hodiny denně. Běhání, tréninky byla jediná náplň mého života. Poznala jsem svého nového kluka. Takového "kamaráda". Všichni mi začali říkat "vypadáš v pohodě" nebo "nevypadáš, že by tě to nějak sebralo", ale to si asi ti lidé neuvědomují, co říkají! Na začátku listopadu bylo Mistrovství ČR, kde jsem skončila na čtvrtém místě. Bože, proč?! Jsem střevo. Hned další týden jsem se jela kouknout na další mistroství do Ostravy, kde jsem poznala naprosto úžasného kluka z Liberce. Opravdu jen kamarád. Pár dní na to, jsem poznala mého současného kluka a zároveň se rozešla s tím z Doubravy. No rozešla... Další můj chaotický vztah. Na začátku prosince jsem spala v hale, a pak jela za kamarádkou do České Lípy. Jinak skoro celý prosinec jsem proležela horečkách a tentokrát s angínou. Ještě teď mám antibiotika... A toť celý tento rok. Děkuju všem, co mi pomohli se dostat z některých opravdu težkých situací. Tento rok bych zhodnotila jako jeden z nejlepších, ale i nejhorších. Poznala jsem mnoho úžasných kluků (i holek) a ztratila nejbližšího člověka.
Děkuju všem, co to dočetli až do konce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama