Memories never die. True. Bad true.
Všichni nám říkají, ať zapomeneme na minulost. Je to přece minulost a my bychom měli žít přítomností. Jenže, co když nechci zapomenout? Co když nemůžu zapomenout?
Minulost je to, z čeho bychom se měli poučit. Minulost je to, z čeho si máme brát příklad a nedělat stejné chyby. Mýlím se snad?
Všichni se snažíme zapomenout na špatné vzpomínky a myslet jen na to dobré, ale to přeci není relevantní. Nemůžeme říci, že žijeme přítomností, protože všechno kolem nás je minulost. Všechno, co se stalo před vteřinou, minutou, hodinou, rokem... Na všechny tyto události něco navazuje. Měli bychom se řídit minulostí, ať už je špatná nebo dobrá. Minulost by pro nás měla být něco, z čeho se máme poučit a ne na to jen tak zapomenout.
Ano, mnoho lidí říká: "nežij minulostí." nebo "Já žiju přítomností, to co bylo, bylo." ale zajímavé je, že všichni tito lidé se na minulost obracejí pořád. Sice říkají, že jim již na minulosti nezáleží, ale veskutečnosti se pořád do minulosti obracejí. Hledají totiž své chyby. Bohužel, někdy až příliš.
Nemůžeme žít tím, co se nedá vrátit. Nemůžeme žít vzpomínkami na dobré chvíle s našimi blízkými, ale musíme se srovnat s minulostí a být relevantí. Poučit se z našich chyb. A ano, minulost nikdo nezmění, a proto bychom se s ní měli smířit s takovou, jaká doopravdy je!