Takovej ten pocit, když se usmíváte do monitoru... Když se vám jenom jedním "ahoj" zvedne nálada o 100 %... Nezapomenutelné. Jenže všechno jednou skončí. Všechny vztahy jednou skončí. Všechno hezké jednou skončí.
Ale co je vlastně opravdová láska?
Když se dva lidé vzájemně doplňují.
Když jim pohled na toho duhého vykouzlí úsměv na tváři.
Když se o toho druhého bojíte víc než o sebe.
Když vidíte toho druhého brečet, láme vám to srdce a přesto nevíte co dělat.
Když se těšíte až ho/ji uvidíte a budete ho/ji moci obejmout a políbit.
Těšíte se, jak se budete navzájem držet za ruce a škádlit.
Nic pro vás není víc než obejmutí a povzbuzení od toho druhého.
Znáte svou druhou polovičku lépe než sebe...
Je toho tolik, co byste chtěli říct, ale nemůžete, protože milujete když on/ona něco říká.
Před kamarády máte potřebu o něm/ní pořád mluvit.
Jenže tohle všechno jednou skončí.
A pak jen sedíš u notebooku... Pustíš si smutné písničky a otevřeš si vaši starou konverzaci. Začneš číst. Nejdřív se usmíváš, ale po chvíli máš v očích slzy. Zaklapneš notebook, ale slzy ti tečou dál a dál. Nevíš co dělat, protože chceš všechno to hezký zpátky, nejde to. Vyjdeš ven do mrazu a všichni se na tebe dívají, jenže tobě je to jedno. Ty jediné co chceš, je on/ona.
V noci nespíš a musíš na něj/ní pořád myslet. Druhý den jdeš do školy a při pohledu na ní/něj vzpomínáš na všechno, co jste spolu zažili. Pokaždé, když se s někým baví, tak jen tiše závidíš. Pořád ho/ji sleduješ. Nemůžeš se dívat na nikoho jiného, nemůžeš přijít myšlenkami na nic jiného. O hodině si na papír píšeš jeho/její jméno. Do ruky si propiskou vyrýváš vzpomínky, co jste spolu zažili, i když víš, že je konec.
Najednou uvidíš, jak chytně někoho jiného za ruku a už máš v očích zase slzy. Nemůžeš zastavit ten proud slaných studených slz. Nejde to. Zase si nasadíš sluchátka a zavřeš oči. Doufáš, že se už neprobudíš. Protože ji/ho nechceš vidět s někým jiným.
A i když se budeš snažit zapomenout, vždycky zůstane v tvém srdci. ♥
Můžeš si říkat, že najdeš lepší, ale třeba on/a byl/a ten/ta pravý/á. Říkej si co chceš, ale stejně se zase ráno probudíš a uvědomíš si, že tě to strašně moc mrzí. Že ho/ji pořád miluješ. Neříkej, že chceš zapomenout, protože právě vzpomínky, právě ta špatná minulost je to, z čeho se máme poučit. A ikdyž ti láme srdce, že je s někým jiným, uvědom si, že jsi svou šanci dostal/a. Já vím, není jednoduché zapomenout, ale život je pomíjivý.
Péťo, (tak sem ti snad nikdy neřekla :D ) ten první odstavec naprostoo sedí!!! víc než cokoliv! :3 je to nádherný :) boží pocit láska.... :))